|
O víkendu jsem byla pohlcena internetovým obchůdkem Krásné šperky, který nabízí prstýnky, náramky, náušnice, spony do vlasů a mnoho dalšího z "umělé pryskyřice", vše doplněné o polodrahokamy, mušle, sklíčka a kapky všemožných velikostí a barev. Uznávám, na bižuterii ulítávám odjakživa, a tak není divu, že jsem byla rázem o pár stovek lehčí. Kompletu s modrým sklíčkem jsem prostě neodolala... A mám z něj nehoráznou radost, hlavně z té spony, je dokonalá. Rozhodně můžu obchod doporučit. Není drahý, věci vypadají v reálu nádherně, jsou lehoučké a pevné, ručně vyráběné a jelikož nejsou z kůže, tak nebarví a nedráždí pleť (teda aspoň mou ne, a to mám kůži hlavně na krku choulostivou jak čert...). P.S. Už vím, kde budu nakupovat dárečky... :o)  |
 Pokání - válečné romantické drama odehrávající se ve třech časových liniích, natočil režisér oskarové Pýchy a předsudku, Joe Wright, podle novely Iana McEwana. Bylo oceněno dvěma Zlatými glóby, 14 nominacemi na ceny Britské filmové akademie a 7 nominacemi na Oscara... |
|
Ještě včera jsem měla pocit, že je jaro, ale když se kouknu z okna dnes, nevidím, než zimu. Závody vloček, pocukrovaná pole a střechy domů, zšedlé nebe. A trošku mě mrzí, že se slunko unavilo a zase na nějakou dobu předalo žezlo sněhové královně.  Výběr těch nejlepších z nejlepších, nespoutáni žádnými pravidly, populární hudba, zšeřelý stadion. Dokonalý zážitek. Teď jsem si vzpomněla na jednu jedinou exhibici, jež jsem navštívila. Asi před třemi lety. Ostrava tehdy hostovala Mistrovství světa juniorů a kamarádka sehnala čtyři lístky. Tak jsme se vypravily, já, Barča, Tejka a Natka. Lilo jako z konve a hnedka v tramvaji začaly problémy, kamarádky zapomněly hned po vstupu cvaknout lístky a měly jsme co dočinění s průvodčími. Prostě zákon schválnosti. Jenže ono to nebylo naschvál a tak jsme udělaly smutné kukuče, pár (ne)falšovaných slz a nakonec vše prošlo. Naštěstí. Ale za ten stres to stálo. Zážitek naprosto dokonalý a jedinečný. Vidět na živo ty nejlepší světové krasobruslařské mlaďochy, všechny pohromadě... Nezapomenutelná atmosféra. Chtěla bych na exhibici seniorů. Letos se koná ve Švédsku, krapet z ruky, ale pokud se jednou dočkám konání v nějakém z okolních států, tak neváhám... :o) Poprašek se mezitím přeměnil na vrstvičku sněhu, která zároveň taje. Přestává se mi chtít ven. Brr... A možná bych spíš měla zalézt do teploučké postýlky a dopisovat povídku. A s 99% pravděpodobností bych usnula :o) ... a vzbudila se, pohlédla ven a uvědomila si, jak moc mám ráda zimu (šílené, jak si občas protiřečím). Ta bílá, všude kolem, ve mě evokuje určitý pocit bezpečí a nezranitelnosti. Je sníh = nic se mi nemůže stát. A když poprašek roztaje, jakoby se ten obranný štít rozplynul a já opět vnímám krutost reality. Vločky jsou čím dál větší, nááádhera... A snáší se pomalu...zlehounka... křehce dopadají na zem... Tak a dost! Přeju Vám krásný, třebaže zimní, zbytek víkendu a povedené pondělí... |
|
Jednou si pořídím křídla z pavučin, střevíčky z dubové kůry, šaty zdobeně kapkami rosy a vyšívané měsíčním světlem a budu jako ony... Třebaže jen na pár chvil, pomíjivých, jako lidský život, ale přece...  |
Copyright ©elenida, Práva vyhrazena.