Co poslouchám?
Chillstep
Co mě štve?
Štve? Co mě má jako štvát???
Z čeho mám radost?
Ze života
Rozpoložení mé mysli?
Optimista jako vždy :)
Ohlédnutí
Je to zvláštní... číst čtyři let staré zprávy ze svého života a zamýšlet se, jak se člověk v průběhu času mění. Tento blog jsem psala, když mi táhlo na devatenáct.
Teď je mi dvaadvacet...
....a už vím:
- co chci od života
- co je to láska
- co jsou to starosti
- jak velká otrava a zároveň zadostiučinění je práce :)
- jak velké jsem v životě měla štěstí, že jsem vyrůstala přesně tam, kde jsem vyrůstala...
Člověk se na vysoké hodně změní. Tedy alespoň já jsem se změnila. Vsadila svou budoucnost na divokou kartu, ať už to třeba zní jako otřepaná fráze, a hlavně žiju přítomností...
Našla si nové přátele, ale ty staré bohužel (v některých případech) ztratila.
Ukončila jednu z nejbáječnějších kapitol svého života - tanec. Teď už se jen s úsměvem občas pozastavím nad svými tanečními sny někdy v sedmnácti osmnácti... Udělat si TCRG... No nevyšlo to, ale rozhodně nelituji. Splnil se mi sen a ještě teď se kolikrát zasním při pohledu na svých úžasných sedm pohárů nebo fotky z dob kdy byl Fialleín v plné síle :)
První vysoká bylo šlápnutí vedle, ale jsem ráda, že vzpamatování přišlo poměrně brzy a já měla šanci vést své studijní kroky poněkud jiným směrem. Pravda, práva jsou poněkud něco jiného než biologie, ale zatím se daří a myslím, že i budoucnost by v tomto směru nemusela být úplně marná. :)
A jak že jsem poznala, co je to láska... Hmm, to si už asi nechám pro sebe... Ale bylo to to nejúžasnější prozření mého života... ;)
Prázdniny, no a co?
Zdravím všechny, kteří sem i přes můj neskrývaný údiv a obdiv stále občas zavítají. Pravda, tyto stránky pomalu, leč jistě umírají a mi je to... jedno... Těžko říct. Možná jsem si teprve teď uvědomila, že život strávený před zářící obrazovkou notebooku není to pravé ořechové. Je taková spousta jiných věcí, kterými se dá zabít čas. Užitečně.
A já nevím, kde skočit dřív. Konec školního roku nevnímám, přece jenom doma už jsem nějaký ten pátek, takže všeobecné veselí školáků kolem rozdaného vysvědčení jde mimo mě. Naopak lze říct, že se na prázdniny netěším. Čeká mě celý jeden měsíc bez tancování. Celý jeden měsíc. Dlouhý a předlouhý měsíc! Fuj! Hrozná představa. Za tři dny odjíždím do Prahy na brigádu. Budu makat na nočních v Tescu. Vybalovat zboží a rovnat ho do regálů. Prý docela bezproblémová práce. Ověřeno řadou spolužáků, kteří se tohohle komanda účastnili minulé prázdniny. Plat vcelku slušný, rozhodně větší, než jakého by se mi dostávalo u nás v Karviné či okolí. A co, nějak to tam přežiju, přes den spát, v noci makat, uteče to a bude tu srpen a s ním letní škola irských, na kterou se už teď nehorázně těším.
V poslední době jsem si na tancování přivykla mnohem víc, než kdy jindy. Tento týden vedu kurz pro začátečníky, což mě ničí, ale mám z toho alespoň skvělý pocit zadostiučinění. Nechybí ani tréninky se skupinou, zítra je naše poslední vystoupení tohoto školního roku, v Pusté Polomi, oslavy obce, takže docela důležitá záležitost. V neděli slavnostní zakončení začátečnického kurzu a pak balení a odjezd na brigádu.
Bude se mi po tancování stýskat. Měsíc je nehorázně dlouhá doba.
Ale snad si všechno vynahradím od září.
V Brně a v Démáirtu.
Rozhodla jsem se totiž jít na Masarykovu univerzitu. Dostala jsem na obor, o kterém jsem snila (molekulární biologie a genetika) a i když by mě nejspíš vzali na odvolání i na Karlovku, už se s tím nehodlám nervovat. Jednoduše, něco vevnitř a signály kolem mi naznačují, že Praha pro mě není to nejlepší. A já tomuto domnění hodlám věřit. Brno je krásné, spousta známých, skvělá skupina, příležitosti. Myslím, že tam budu spokojená.
Nehledě na to, že rychlík domů jede každou hodinu, nasednu a za 180 minut jsem doma. A to se taky cení!
Jenže kde bude doma? Je tu spousta nejistot. Život na gymplu byl zaběhnutý a já byla spokojená. Co přijde teď...?
Já chci...
Jen tak náááhodou jsem hledala už ani nevím co a narazila na wallpaper Emmy Watson v těchhle úžasných šatičkách. Ta úžasná olivově zelená látka a volánková spodnička... Božínku! Až budu mít penízky, tak si je dám ušít. :oP (Leda tak ve snu)
...Uvažuju, jestli vyměnit partu kriminalistů z Miami, kteří mi momentálně okupují plochu, za tuhle "nádheru"...
Chm...
Vím, informační hodnota článku sahá někde pod nulu, ale já jsem hodná a chtěla se s vámi podělit o další přenádherné šatičky... Nehledě na to, že už tu hezky dlouho nic nepřibylo...
Nějak přestávám chápat smysl (tohoto) blogu.
(...Ale myslím, že ne... na to mám Horatia a Erika z Miami moc ráda, než abych je vyměnila za nějakou Hermionu... :oP)
Sáááárí
Kdo už někdy slyšel o Bollywoodu, popř. viděl nějaký film, určitě ví, o čem mluvím. Hotová pastva pro očička...
Z deníku čerstvé maturantky :o)
Ať žiju!!!
A celá maturitní komise a hlavně čtyři měsíce božských prázdnin, které jsou přede mnou! Na tváři křeč z permanentního výtlemu :o), žaludek přecpaný tím nejlepším zmrzlinovým pohárem a obrovskou pizzou, a v hlavě celý ten zprvu neskutečně stresující den který se vzápětí s ortelem poroty proměnil v jeden z nejšťastnějších dnů mého života!
Cheb mami
Dneska jsem si udělala oraz a dobře že tak, protože jinak bych nejspíš nenarazila na naprosto dokonalého zpěváka... Orient mě fascinoval odjakživa, tím spíš hudba vážící se k němu... a když se spojí naprosto neskutečné chytlavý rytmus, pop s raï, okouzlující zpěv a arabština s francouzštinou, tak z toho vznikne asi tohle...
Vive le raï...