Takovou pohodu už jsem nezažila hodně dlouho. Teploučko, po ruce zelený čajík, venku pere sněhem a jediný hlas, jenž narušuje ztichlý dům, patří mým milovaným Goldfrapům :o) Nebudu smutnit nad tím, že do dnešku všechno skončí. Snění, nicnedělání i klid. Až do zítřejšího rána nechci myslet na nic jiného, než na nadcházející odpoledne, večer a noc. Ne, že bych se nějak výrazně těšila na silvestrovskou noc, ale mám naději, že bude stát za to. A to i přes fakt, že zůstávám doma. Ten, kdo se celou dobu fušoval, že mě za každou cenu donutí jít na akci ke kamarádům, se na mě den před tím vším vybodl... Ale nakonec je to dobře, poněvadž bych stejně nešla. Včera cinkla má dvou a půlletá neteřinka že prý zítra přijede a vzápětí to bylo potvrzeno i mým bráchou, takže letos po
Z toho vyplývá pouze jedno negativum... budu si muset uklidit v brlohu, nebo se o to harampádí někdo přizabije. Nehledě na to, že jsem dneska v noci zase nechala pootevřenou skříň a této příležitosti se ihned chopila kočka, která asi trpí jakousi psychickou poruchou, jež ji nutí vždy, jakmile uvidí přivřené dveře od mé skříně, vyštrachat ven všechno oblečení a do toho zbytku si jít lehnout. Ráno se pak probudím, chci si oblíknout černý svetr a s hrůzou zjišťuju, že je celý oblezlý Nelčinými bílými chlupy. Super...
Dnešek má dva hlavní cíle... přepapat se k prasknutí bohemia chipsy a uzeným lososem a neusnout do 22:55 (to bych jinak propásla Hvězdy tančí na Silvestra :o)). Víc nevyžaduju. Pak si všichni připijem hnusným bohemia sektem (hmm... vybavila se mi vzpomínka na pravé šampaňské, které jsem letos přivezla z Francie, to bylo pošušňáníčko), notnou dobu budem profitovat z našeho výsadního postavení na kopci a sledovat tak všechny ohňostroje jako na dlani a pak... půjdem spát.
A den, který z celého roku nesnáším úplně nejvíc, přijde... 1.leden... pomoc!!!!
Ne, dost, na depku bude dost času zítra... Dnešek zahrnuje poslední bezstarostné chvíle. Nechci, nechci, nechci... myslet na všechny ty starosti, trápení a problémy, které na mě v roce 2008 čekají... Už mi mávají... a smějí se, potvory jedny!
Huš huš, ták, zaženu je...
A po nás potopa...