Elenida | Pololetí na háku

Tož lidičky! Pololetí je skoro za mnou a s každou další uzavřenou známkou jako bych ztrácela kila (bohužel pouze metaforicky řečeno). Dneska mi byla potvrzeny dvojky ze semináře z chemie i biologie, jednička z frániny a dějepisu a jako bonus jsem napsala nejlepší kvantitativní oddíl z OSPček v rámci naší třídy (a to byl opravdu šok, já která matiku moc nemusím a přijímačky od Scia navíc nedělám... no málem to se mnou seklo, ale potěšilo, tak se vám chlubím, heč :o))! Trošku paradoxní mi přijde, že jediné dvojky na vízo (dobře, ještě s matikou), které budu muset překousnout jsou zrovna z těch dvou předmětů, které chci jít studovat. Ale nakonec jsem ráda, že poslední známky na kterých záleží, jelikož mohou ovlivnit mé přijetí na výšku, se vyvedly docela hezky. Teď už nezáleží na ničem jiném, než na přijímačkách. Snad bude v květnu štěstí stát při mě...

Jinak jsem dneska našla noty pro klavír v Hallelujah od Rufuse a jakmile dopíšu tenhle článek a fejeton do češtinky (a ještě se prvně napapám a skouknu Kriminálku Miami :o)), tak hodlám zasednout k varhanám a celý zbytek večera, pokud z něj teda něco zbyde, cvičit. Už jsem dlouho nehrála. Naposledy, když přišla před Vánoci neteř. Prý: "Teto, plines klavíl!" A teta poslušně vstala a zas tahala ty kravsky těžké varhany přes půlku domu do obýváku. A má dvou a půlletá neteř mohla opětovně projevit své virtuální sklony. Tak jsme spolu hrály kočka leze dírou, či o co jsem se to snažila, a Markétka dodávala celé skladbě moderní charakter. Úchvatné představení... :o)

No, zítra ode mě bohužel/bohudík nečekejte žádný výtvor, jelikož mám až do osmi trénink irských (už se těším, až je všechny zase zmorduju :o)) a pak přijedu a hurá do postýlky. V sobotu ráno totiž vstávám ve čtyři a a pak šmaruju na nádraží a tradá do Brna na přípravku k přijímačkám a pak hurá za miláškem, se kterým jsem se neviděla už dva týdny... Takže to vstávání budu zvládat líp s myšlenkou, že za nějakých osm hodin spatřím jeho...

A teď se opravdu odeberu do kuchyně a připravím svému žaludku tu dlouho slibovanou večeři (dneska si musel chudáček vystačit jen s jednou mandarinkou a litrem zeleného čaje, bobíšek, neměla bych to vegetariánství brát tak vážně, nebo ze mě bude za chvilku pochodující kostra... ne, teď přeháním...:o))!

Mějte se popololetně, odpočívejte a ráda od vás třeba uslyším pár slovíček...!

P.S. Po asi dvacetiminutovém boji se mi konečně podařilo přinutit ten editor sežrat moje vlastní barvičky a titulek, se kterým jsem se tak dlouho piplala! Jupííí jou! Doufám že se vám bude aspoň trochu líbit.

Jaro je tady!