Ohlédnutí za LŠIT 2007

Letní škola irských tanců v Praze pořádána největší českou taneční skupinou Rinceoirí je, dle mého názoru, nejlepší akcí svého typu u nás. Poštěstilo se mi navštívit letošní již 7.ročník a vskutku nelituji. No bylo to prostě SUPER! :o) Týden strávený ve společnosti stejných "irských" šílenců byl zážitek k nezaplacení a už teď se hrozně těším na příští prázdniny.

A jak to vlastně během těch sedmi dnů vypadalo?

18. srpna 2007

Něco před desátou hodinou jsem nasedla v Petrovicích na ICčko. Až do Ostravy mi dělala společnost Kate, která jela s babičkou do Teplic. Posléze jsem se přesunula do předního vagónu, kde už jsme měly rezervovaná místa a po dlouhé době jsme se zase viděla se Žanet, Alčou i Evou z Galtishe. V Praze na hlaváku se k nám pak připojili i Michal a Míša a všichni jsme mohli vyrazit, nejprve metrem a pak i busem, směr ZŠ Zárubova. Na místě jsem se seznámila se spoustou lidiček a pak už nám jenom zbývalo se ubytovat ve třídě. Každý si vytvořil svůj vlastní koutek sestávající se z místa pro kufr, spacáku a židle alias noční stolek :o) Něco málo jsme pojedli a už tu bylo večerní ceilí, které začínalo ve 20 hodin proslovem Vaška Bernarda a jedním country tancem, jehož kroky jsem si zaboha nemohla zapamatovat (a nebyla jsem sama, ale o to větší byla sranda:o)). Následovali manželé O´Harovi, kteří se nás snažili učit "two-handové" tance. O závěr se s bretonskými tanci postaral Roman Kozák. Příjemně unavená jsem se zachumlala do svého spacáčku a usla jako dudek...

19. srpna 2007

Už ani nevím, v kolik hodin jsme vstávali, každopádně v 9:00 už byli všichni účastníci LŠIT shromáždění v tělocvičně školy a po uvítacím proslovu, představení lektorů a rozřazováku se rozjely taneční lekce. S Míšou a Michalem jsem se těšila na Terku Bernardovou, která nás měla po celý ten týden učit. A že bylo na co. Terka je hrozně milý a usměvavý človíček a když už jsem fakt nemohla, jakože takových stavů nebylo pomálu, snažila jsem se čerpat z jejího elánu a vymáčknout ze sebe i ty poslední zbytky sil. V odpoledních hodinách začaly i hudební lekce a irština a večer jsem pak zažila svůj historicky první session v jedné ze tříd školy. Účastnila jsem se sice pasivně, ale i tak se mi panující atmosféra velmi zamlouvala...

20. srpna 2007

V pondělí bych se těšila na jógovou rozcvičku...kdybych nezaspala :o) No tak pardon, ale komuz Vás by se chtělo vstávat po tak náročném dni v 7:15? A stejnak Michal přináší zajímavou zprávu: lektorka jógy odjela do Egypta. Prý si myslela, že je celá akce zrušena. Co už... Následuje ranní dvouhodinovka stepu a odpoledne softíky. Nebo to bylo naopak? Už přesně nevím, každopádně vedení ZŠ Mráčkova, kam se některé skupiny přesouvaly, se nelíbilo, jaké stopy zanechávají stepky na podlaze tělocvičny. Nehledě na to, že vše šlo s trochou snahy vyčistit, se stepíkem na této škole jsme měli utrum. Stav nohou: ze stepek puchýř na pravé nožce, ale jinak v poho.

21. srpna 2007

Ráno jsem se byla protáhnout na jógové rozcvičke, jelikož nám v předvečer řekli, že původní lektorka za sebe našla náhradu. Navíc se začala využívat druhá tělocvična hostitelské školy s nově položeným linoleem. Takže step máme na Zárubovce (Terka nás začala učit trebble jig) a softíky odpoledene na Mráčkově (Basic reelový krok). Stepík už se ale neobešel bez bolesti. Hold puchýře jsou puchýře... Ale večer jsem si veškeré své utrpení vykompenzovala v nedaleké hospůdce Kamík, kde se pořádal poměrně velký session za účasti hudebních lektorů. Dali jsme pár ceilí i setových tanečků a ke konci se svou "troškou do mlýna" přispěla třeba i Terka, Kuba z Rincoiráků i Lukasz Matera z polské skupiny Realtai. Něco se mi podařilo natočit, tak kdyby měl někdo zájem, ráda zašlu :o) Byl to prostě super večer a panovala naprosto jedinečná nálada.
Hrozně ráda na to všechno vzpomínám.

22. srpna 2007

Středa byla zajímavá, jelikož na nás čekala návštěva plaveckého bazénu na Pražačce. Ráno byla pouze jedna sada tanečních lekcí a odpoledne volno. Z Galtisháků se nikomu na bazén nechtělo a tak jsem se vydala na cestu společně s holkama z Fiach-bánu. A nelitovala jsem. Voda mohla být sice teplejší (no co no, z Francie jsem hold zvykla na jinší :oP), ale zaplavali jsme si a báječně tak uvolnili svalíky po namánavých trénincích.

23. srpna 2007

Naprosto standardní den, tréninky jako obvykle, a mi přibyl další škaredý puchýř na levé tlapce. Pomalu jsme začali redukovat nepořádek ve třídě, který teda stál za to. Hodila bych sem fotku, ale ještě by mě kedo žaloval za to, že vystavuju jeho spodní prádlo, takže to zůstane private :o). Večer byl opět session, tentokrát ve třídě, ale sešlo se docela dost lidiček, včetně tří slečen z Démairtu, které se na pár dní přijely podívat. Hudebníků se i tentokrát sešlo poměrně dost, dorazil Vašek Bernard, a přispěl svou mistrskou hrou na banjo, a Terka Bernardová se svým bodhránem :o).

24. srpna 2007

Poslední den školy. Bylo mi docela líto, že je konec, ale zas na druhou stranu už se ke slovu hlásily i holeně a další tréninky už by to taková sláva určit nebylo. Lekce byly mírně zkráceny, aby se všichni stihni připravit a včas dostat do divadla Ponec, kde se měl jako každoročně konat závěrečné vystoupení. Od 17:00 se zkoušelo a v 19:30 je vše zahájeno. Hlediště se naplnilo velmi rychle a musla být dokonce přistavěna další řada židliček. Po úvodním proslovu Vaška Bernarda překládaném Katkou Velanovou začali Rinceoirí s choreografií Celtic Vision a hned následují další skupiny. Nejprve wroclavský Ellorien se třemi choreografiemi, které byly velmi povedené, takže povystoupení Kaskády s Reelovým Mixem přidaly Polky další dva tanečky. Následoval harfový vstup Jany Šouflové, při kterém se všem zatajil dech a pak RIDA s choreografiemi Sweet Jig, Three-hand Reel a Kloboučky. Závěr první poloviny tvořily Čarodějky s choreografiemi Že by heavy a Different Bál. Následovala přestávka ve které jsem si musela skočit pro něco k jídlu, páč už jsem umírala hlady a pak se pokračovalo výstupem Irštinářů. Nejprve recitace a překlad irské básně Mise Raifterí od
Antoineo Ó Reachtabhra a irská píseň Be Aonach Amárach, kterou mají ve svém repertoáru například i Altani. K tomu všemu hrál ještě Radvan Markus na flétnu. No co Vám budu povídat. Bylo to naprosto jedinečné oživení celého večera na moc se to všem líbilo. Pak následovalo vystoupení hudebníků - jeden jigový a jeden reelový set. Na ploše bylo i s lektory přes třicet hudebníků.Se svou scénkou na téma jak je irský tanec nebezpečná nemoc vystoupila i naše paní zdravotnice a masérka Zuzana Ferebauerová ve spolupráci s Rinceoirí a pak už to bylo zase jenom o tanci. Na řadu přišli konečně olomoučáci.

Fiach-bán předvedl 4 choreografie: Ovčáci, Lover´s Jig, Lost Harmonium a SS Invaze a nám všem se to hrozně moc líbilo. Mě nejvíc nadchl taneček Invaze SS, který zpracovali v průběhu LŠIT a představoval parodii na Stephenovu show Invasion. Závěr opět patřil Rinceoirákům s jejich Green Meadow, při které jsme se se Žanet rozplývali nad úchvatnými kostými, a A'capella.
Vše bylo zakončeno poděkováním a předáním dárků a kraťoučkým vystoupení všech lektorů, tentokrát na "živý" doprovod hudebníků. No prostě závěr, jak má být (nemluvě o Stephenových jumpech :o))... A tak jsme se všichni sebrali a vyrazili vstříc hospůdce U Vystřelenýho voka. Bohužel jsme zde nepobyli dlouho, jelikož pár minut po půlnosi nám z hlaváku jel rychlík směr domov. Stihli jsme se tak akorát rozloučit, poobjímat, popřát vše nejlepší do budoucna a zadoufat v další shledání a hurá domů. Cesta vlakem byl naprostý horor. Najít místo v přeplněném půlnočním rychlíku byl nadlidský úkol, takže nás polovina strávila cestu v uličce. Naštěstí to rychle uteklo a nad ránem jsem se opět po týdnu shledala s mým milovaným pokojíčkem a útulnou postýlkou :o)