Elenida | Zešílela v důsledku...

... psychicky neúnosně namáhavého pracovního týdne. A aby tu psychickou zátěž vykompenzovala, tak se rozhodla oddělat i fyzicky... V pátek čtyřhodinový trénink! Naprosto dokonalé... áááá! Půl hoďka stepík, hoďku a půl chacha a rumba (které se mě snažil naučit pan Tanečník :o)), a dvě hoďky softy... Božníku, zničila jsem se natolik, že mozek ani nestíhal brát bodavou bolest v levém kotníku. Ale zvládnu to. Už mám za sebou dvě rehabky a pomáhají božsky. Dneska jsem opět nazula stepky a rozhodla se konečně zvítězit v boji s těmi zatracenými dvojkliky v heavy jigu. A i když už mám na levé noze zase puchýř jak blázen, tak je to 1:1, tzn. povede se asi každý druhý pokus, což je potěšující vzhledem k tomu, že s nimi bojuju už skoro půl roku.
V lednu jsem si dala předsevzetí, že až vyzdravím, tak dám do tancování úplně všechno.
A taky ho dodržím!

Možná jako jediné ze všech mých předsevzetí, ale přece! Občas si vyčítám, že částečně upřednostňuju tanec nad školou, vždyť nakonec je to začarovaný kruh. Abych mohla tancovat, musím se učit a dostat se do Prahy na výšku. Jinak zbývá Brno, což by bylo taky fajn, ale můj cíl je ještě výš. A budu za něj bojovat!

A zde už je výsledek mého snažení: Heavy jig aneb jak to nakonec vypadalo...

Také bych vám mohla alespoň ve stručnosti povědět, co že se vlastně celý ten týden dělo tak závažného. Především za všechno může škola. Profesorka z bioly se rozhodla, že když už opakujeme maturitní otázky, tak proč troškařit. A napařila nám rovnou čtyři. Plus písemka z matiky, semináře z bioly, zsv, dějáku a matiky (dostala jsem jedna z integrálů, juchů! :o)). K tomu přidejte docházku na rehabilitace a hlavně vyřizování jedné záležitosti, o níž bych se zatím moc nechtěla zmiňovat, jelikož zatím není jistá. Jen prozradím, že se jedná o prázdninový job, pohádkově placené místo v jedné firmě v zemi poblíž Nice.... ale pšt... :o)