Z deníku čerstvé maturantky :o)

.. Těsně před losováním se mě všichni snažili utěšit, že to určitě bude dobrý, ale já věděla, že nebude. I tentokrát jsem se mýlila, ovšem v tom dobrém slova smyslu. Chemické rovnováhy, příklad na pH a já se horlivě pustila do počítání. Chvilka zoufalství, nesnáším vedlejší výpočty, matou člověka a než na ně přijde, trvá to věky, ale nakonec osvícení a výsledek pH=2,3. Když mi paní profesorka sdělila, že je to správně, nastal obrat o 180stupňů. Snažila jsem se ze sebe vymáčknout všechno, vzpomínala a psala až se kouřilo z tužky (mimochodem nebýt Marcina, který je na potítku pečlivě strouhal do kapesníčku, píšu s takovým kulíkem, že se mi z toho dělá zle ještě ted´...hold služba nepracovala jak měla...). Nuže, pečlivě a s naprosto samozřejmým tónem jsem komentovala příklad, popsala celou tabuli a cítila, že je způli vyhráno. Následovala teorie, povědomí bylo, ale jestli to bude stačit, snad... A já mluvila o věcech, o nichž jsem ani nevěděla, že je mám v hlavě. Prostě se to tam bralo... A když pak odbilo patnáct minut a já zrovna dopověděla poslední kloudnou myšlenku a vyšla ze třídy, všechno spadlo a já nevážila nic...
Právě jsem odmaturovala a když mi to naplno došlo, na mé tváři se objevil dokonale blažený výraz... A co teprve při vyhlašování výsledků, čeština, angličtina a biologie byla téměř jasná, ale co chemie... Měla jsem natolik zafixovanou představ, že to prostě není možné, abych odmaturovala líp, než za dvě, že jsem tomu nemohla uvěřit, když z úst předsedy vyšlo: "výborný" ...
Dokonalé, všechno je dokonalé... jen jedna jediná dvoječka, navíc neoprávněná, poněvadž za ni mohlo mé štěstí, nebo spíš v tu chvíli neštěstí, jinak samé jedničky... A všechno navíc umocněno 93,44% percentilem z TSP na Masarykově univerzitě. Vím, samochvála možná smrdí, ale já to prostě potřebovala vykřičet mezi lidi, tak snad mě za to nikdo neukamenuje...