Ještě včera jsem měla pocit, že je jaro, ale když se kouknu z okna dnes, nevidím, než zimu. Závody vloček, pocukrovaná pole a střechy domů, zšedlé nebe. A trošku mě mrzí, že se slunko unavilo a zase na nějakou dobu předalo žezlo sněhové královně.
Stejně bych se šla projít. Až dopíšu těch pár řádek, vyrazím.
Ovšem do tří musím být doma, protože začíná krasobruslařská exhibice.

Miluju exhibice.
Výběr těch nejlepších z nejlepších, nespoutáni žádnými pravidly, populární hudba, zšeřelý stadion. Dokonalý zážitek. Teď jsem si vzpomněla na jednu jedinou exhibici, jež jsem navštívila. Asi před třemi lety. Ostrava tehdy hostovala Mistrovství světa juniorů a kamarádka sehnala čtyři lístky. Tak jsme se vypravily, já, Barča, Tejka a Natka. Lilo jako z konve a hnedka v tramvaji začaly problémy, kamarádky zapomněly hned po vstupu cvaknout lístky a měly jsme co dočinění s průvodčími. Prostě zákon schválnosti. Jenže ono to nebylo naschvál a tak jsme udělaly smutné kukuče, pár (ne)falšovaných slz a nakonec vše prošlo. Naštěstí.
Ale za ten stres to stálo. Zážitek naprosto dokonalý a jedinečný. Vidět na živo ty nejlepší světové krasobruslařské mlaďochy, všechny pohromadě... Nezapomenutelná atmosféra.
Chtěla bych na exhibici seniorů. Letos se koná ve Švédsku, krapet z ruky, ale pokud se jednou dočkám konání v nějakém z okolních států, tak neváhám... :o)

Poprašek se mezitím přeměnil na vrstvičku sněhu, která zároveň taje. Přestává se mi chtít ven. Brr... A možná bych spíš měla zalézt do teploučké postýlky a dopisovat povídku. A s 99% pravděpodobností bych usnula :o)
... a vzbudila se, pohlédla ven a uvědomila si, jak moc mám ráda zimu (šílené, jak si občas protiřečím).
Ta bílá, všude kolem, ve mě evokuje určitý pocit bezpečí a nezranitelnosti. Je sníh = nic se mi nemůže stát. A když poprašek roztaje, jakoby se ten obranný štít rozplynul a já opět vnímám krutost reality.
Vločky jsou čím dál větší, nááádhera... A snáší se pomalu...zlehounka... křehce dopadají na zem...

Tak a dost!
Jsem prostě strašná! Kdybyste viděli, čím se tady teď cpu! (...a snažím se to zamlouvat nějakým hloupým počasím) Tím nejsladším šílenstvem, blééé... Včera večer jsem si dala poslední lžičku a odložila konzervu do ledničky se slovy, však on tě někdo dojí, ale já to nebudu! Chachá! Jakážto mýlka! Měla bych se stydět...

Mám hold pevnou vůli...dělá si se mnou co chce... :o))

Přeju Vám krásný, třebaže zimní, zbytek víkendu a povedené pondělí...

Tomáš Verner je mistr Evropy v krasobruslení! Gratuluju! Jízdu odjel skvěle, ale stejně byl nej Stéphane Lambiel, který skončil druhý (vůbec mu nenadržuju :o)). Třetí místo si vyjel Brian Joubert, od Stéphana ho sice dělilo pár desetin bodů, ale čísílka jsou neúprosná... :oP

1. Volná jízda Tomáše Vernera ke stažení zde
2. Volná jízda Stéphana Lambiela ke stažení zde
3. Volná jízda Briana Jouberta ke stažení zde

Jak už jste možná slyšeli ve zprávách, Tomáš jel sice jako poslední z pětatřiceti závodníků, ale vyhrál na plné čáře. Nepouštěl se pro jistotu do čtverných skoků a všechno ustál hezky. Zato Joubert se Stéphanem trochu zariskovali a tentokrát se nevyplatilo. Oba spadli při čtverných axelech a tak se umístili až za Tomášem. Já osobně moc Verenera v lásce nemám, přijde mi až příliš sebevědomý a z televize na mě působí trochu arogantně. Nevím, čistě můj dojem. Každopádně za sebe fandím Stéphánkovi... :o) Jeho piruety jsou prostě dokonalé. A hlavně doufám, že se s ním znovu uvidíme na světovém šampionátu... :o)
Dnes večer se jedou volné jízdy... zítra je určitě dodám... Mějte se :o)

1. Krátký program Tomáše Vernera ke stažení zde
2. Krátký program Briana Jouberta ke stažení zde
3. Krátký program Stéphana Lambiela ke stažení zde

Mám za sebe radost!
Dneska jsem se naučila dvě otázky do češtinky a na okamžik jsem měla pocit, že mě snad i baví chemie!
A ozvala se mi rodinka z Londýna, jestli bych jim nejela přes prázdniny dělat aupairku. Otec, 14letá dcera a zlatý retrívr, bydlí v třípatrovém domě, skoro v centru Londýna, platí neobvykle vysokou sumu peněz, letní dovolená u moře jistá... Zdá se mi to až příliš krásné, než aby to byla pravda. O rodinách ve velikých městech je známo, že jsou poměrně dost snobské a povýšené... Taky se může stát, že slečna bude rozmazlený pubertální fracek... A má poslední rodinka z Francie nasadila laťku hodně vysoko, pobyt u nich byl mnohem spíše dovolená, než nějaká dřina, a tak bych si nerada zkazila dojem z celé "aupairkovské" práce. No ještě se uvidí.
Stejně bych nejraději do Irska, Francie, Belgie nebo Finska. Británie by byla v pořadníku až na nějaké pátém, ne-li nižším místě... :o)