Řeknu to asi takto. Irské taneční šatičky a jejich výběr jsou z 90% záležitostmi docela obtížnými a tak trochu i nechutnými a jsem si jistá, že mi dáte za chvíli za pravdu. Na trhu jsou dnes kostýmů stovky a stovky. Hrají všemožnými i nemožnými kombinacemi barev, materiálů, krajek, a jsou zdobené nejčastěji flitry ( našla jsem však i pár odporných kousků, na kterých bylo peří ). Když však člověk přivře oči nad kýčovitostí, která mezi nimi vládne, může najít občas šatičky, které jsou naopak moc hezké, vkusné a veselé zároveň. Obecně řečeno, jedná se o záležitost nadmíru originální a rozhodně stojí za to, udělat si vlastní obrázek... :o)

Minulý měsíc jsem publikovala článek o Irském tanci a stepu, ale vůbec mi nedošlo, že široké veřejnosti to asi moc neřekne, a spíš, než suchou teorii, by to chtělo něco obecnějšího. A jelikož mám zítra studijní volno, dovolila jsem si na chvíli vypustit z hlavy Vančuru, Dobrovského i chemické vazby a napsat tak pár řádků pro vás, které by irsko mohlo eventuelně trochu víc zajímat :o)

Člověk se lépe dokáže vypracovat, když má vzor. Vizi někoho (pokud možno reálného), kdo je živoucím důkazem, kam až je to možné dotáhnout, když je vůle a snaha. Pro mě jsou těmito vzory Bernadette Flynn a Jean Butler. Nebudu tady rozvádět, že si zoufalstvím rvu vlásky když je sleduju při tanci :o), ale hlavní je, že mě nutí na sobě pracovat. Dřít a vydat ze sebe při tréninku co největší množství snahy (a potu :o))... Moc ráda bych vám je představila. A nejen po taneční stránce...