Keltské kříže mě fascinovaly odnepaměti. Sama nevím proč. Něco z nich vyzařuje. Magie, síly minulosti a tak trochu i v určitém slova smyslu souznění s přírodou. Kruh, symbol nekonečna, symbolizující snad věčný život, snad koloběh... Jen bych ráda podotkla, abyste se mě neopovažovali považovat za nějakého satanistu nebo podobnou zhýralost. Prostě se jen občas ráda zamýšlím nad smrtí, životě po ní? a mám v hlavně naprosto dokonalou představu svého pohřbu... Chtěla bych se prohánět v podobě popela mezi vzrostlými listnáči a ulehávat na sametově hebkou trávu... Až bude po všem...
Jsem blázen, vím a nepopírám! :oP Ale jsem tak spokojená...
Mám opravdu hóóódně co psát. Proč bych se jinak tak dlouho neozývala? Tak nabité (a pohádkové) tři dny, jako byl poslední pátek, sobota a neděle, jsem snad ještě nezažila. Neměla jsem čas ani na pořádné jídlo, v důsledku čehož jsem se dneska dostala na svou historicky nejnižší váhu za poslední rok a mám z toho radost jak malá holka :o), natož abych psala články na blog. Leda bych si pořídila notebook a psala je pro příště třeba v letadle, pendolinu, nebo třeba rovnou na plese... To by byly nejčerstvější informace! :o) Pokusím se tedy ten rest dohnat...
Vždycky mě fascinoval... Nejkrásnější zelený ostrov... Každý strom protkaný keltskou vzpomínkou... Moře, kopce, nespoutaný vítr... Vše dýchá prastarou atmosférou... Takové a ještě mnohem krásnější je Éire...
... psychicky neúnosně namáhavého pracovního týdne. A aby tu psychickou zátěž vykompenzovala, tak se rozhodla oddělat i fyzicky... V pátek čtyřhodinový trénink! Naprosto dokonalé... áááá! Půl hoďka stepík, hoďku a půl chacha a rumba (které se mě snažil naučit pan Tanečník :o)), a dvě hoďky softy... Božníku, zničila jsem se natolik, že mozek ani nestíhal brát bodavou bolest v levém kotníku. Ale zvládnu to. Už mám za sebou dvě rehabky a pomáhají božsky. Dneska jsem opět nazula stepky a rozhodla se konečně zvítězit v boji s těmi zatracenými dvojkliky v heavy jigu. A i když už mám na levé noze zase puchýř jak blázen, tak je to 1:1, tzn. povede se asi každý druhý pokus, což je potěšující vzhledem k tomu, že s nimi bojuju už skoro půl roku. V lednu jsem si dala předsevzetí, že až vyzdravím, tak dám do tancování úplně všechno. A taky ho dodržím!
Zdravím Vás, mí milí! Bohužel ode mě dneska ani celý nadcházející týden neočekávejte nic kloudného, natožpak pořádného (možná se zmůžu ve čtvrtek), ale docela nestíhám, nebo se mi nechce, jelikož mám teď plno jiných zájmů, než vypisovat články na blog. A kdyby už mě přepadla nekonečná touha se tvůrčně vyřádit, tak to schytá detektivka, kterou teď pracně plodím v rámci tvůrčího psaní... A veškerá má kreativita padá na ni, nebo na školu, francouzštinu, tanec, cestování, a další věci, které si nechám zatím pro sebe ;o)... Nerada bych cokoliv zakřikla... Mějte se! Pac a pusu...