 Užitečně. A já nevím, kde skočit dřív. Konec školního roku nevnímám, přece jenom doma už jsem nějaký ten pátek, takže všeobecné veselí školáků kolem rozdaného vysvědčení jde mimo mě. Naopak lze říct, že se na prázdniny netěším. Čeká mě celý jeden měsíc bez tancování. Celý jeden měsíc. Dlouhý a předlouhý měsíc! Fuj! Hrozná představa. Za tři dny odjíždím do Prahy na brigádu. Budu makat na nočních v Tescu. Vybalovat zboží a rovnat ho do regálů. Prý docela bezproblémová práce. Ověřeno řadou spolužáků, kteří se tohohle komanda účastnili minulé prázdniny. Plat vcelku slušný, rozhodně větší, než jakého by se mi dostávalo u nás v Karviné či okolí. A co, nějak to tam přežiju, přes den spát, v noci makat, uteče to a bude tu srpen a s ním letní škola irských, na kterou se už teď nehorázně těším. V poslední době jsem si na tancování přivykla mnohem víc, než kdy jindy. Tento týden vedu kurz pro začátečníky, což mě ničí, ale mám z toho alespoň skvělý pocit zadostiučinění. Nechybí ani tréninky se skupinou, zítra je naše poslední vystoupení tohoto školního roku, v Pusté Polomi, oslavy obce, takže docela důležitá záležitost. V neděli slavnostní zakončení začátečnického kurzu a pak balení a odjezd na brigádu. Bude se mi po tancování stýskat. Měsíc je nehorázně dlouhá doba. Ale snad si všechno vynahradím od září. V Brně a v Démáirtu. Rozhodla jsem se totiž jít na Masarykovu univerzitu. Dostala jsem na obor, o kterém jsem snila (molekulární biologie a genetika) a i když by mě nejspíš vzali na odvolání i na Karlovku, už se s tím nehodlám nervovat. Jednoduše, něco vevnitř a signály kolem mi naznačují, že Praha pro mě není to nejlepší. A já tomuto domnění hodlám věřit. Brno je krásné, spousta známých, skvělá skupina, příležitosti. Myslím, že tam budu spokojená. Nehledě na to, že rychlík domů jede každou hodinu, nasednu a za 180 minut jsem doma. A to se taky cení! Jenže kde bude doma? Je tu spousta nejistot. Život na gymplu byl zaběhnutý a já byla spokojená. Co přijde teď...? |
|
Omlouvám se za delší pomlku. Jestli jste se už radovali, že jsem se psaním sekla, tak vás musím zklamat. Tento týden jsem se totiž konečně začala učit! Vyburcovala mě k tomu především spousta volných hodin ve škole, při nichž přece nebudu sedět jak trubka, koukat do blba a přemýšlet o... Takže na řadu přišla biologie a chemie. Upřímně, to datum v kalendáři mě začíná děsit.... 2.března... Zbývá dva a půl měsíce a o všem se rozhodne. Přihlášky poslané, nic nelze měnit. Teď už je všechno jen a jen na mě...
Všechno je teď podivně prázdné. Zase postrádám nějaký záchytný bod, jak s oblibou říkám, něco, na co bych se mohla těšit. Prostě není nic. To, po čem toužím, mi osud prostě nechce dopřát. Ne, že by mě zanedbával. Potěšení mi dopřává stejně, ale přece jenom. Nechci to co potřebuji, chci něco co CHCI! Ale nevím, jestli na to tentokrát dosáhnu. Cíl je vysoko a cesta plná výmolů... Blázen, jedna z karet Míšina výkladu. Nuže vezmu si to k srdci a budu si hrát zase na blázna... Konečně, už nejednou se to vyplatilo...  www.deviantart.com Venku prší. A včera, při víkendovém semináři v Ově, přímo lilo. Ne, že by mi to nějak vadilo. Byla jsem v DDMku, mordovala se s jigy (Veni Vidi Vicy :o)) a hornpipem (ten mě naopak absolutně přemohl)... A potila se a potila, ale bylo mi krásně. Tak krááásně. Mám ze sebe radost. Tanec je jedna z mála věcí, která mi vždycky zaručeně zpraví náladu. Jak jsem bez něj vůbec dříve mohla vegetovat? No však to taky nestálo za nic... :o) Příští sobotu máme v Karviné Dny irské kultury, čili vystoupení. Tudíž mě čeká ne jeden trénink, ale hned tři, z toho dva v Ově. Paráda. Zároveň s tím si naordinuju míň jídla, abych se pak vůbec vlezla do kostýmu a zabiju dvě mouchy jednou ranou. ..
|
Copyright ©elenida, Práva vyhrazena.